Nejsou brýle jako brýle.

16. května 2012 v 0:03 | Yuki |  Ložnice kapitána
Hola!
Dneska už podruhé se vám hlásím na blogu a přináším další nezáživný žvásty - tentokrát něco z awesomnosti mého života a všeho, co se kolem něj točí. Pokusím se to shrnout v nějaký souvislý text, i když je mi jasný, že v tuhle dobu je to pro mě mission impossible. Ale udělám, co je v mých silách, protože to blogerské nutkání sdělit světu každou kravinu, o kterém jsem tu někde nedávno mluvila, ke mně právě dorazilo.

Všechna ta sranda začala tohle pondělí, hned to po týdnu proleženém v posteli a stěžování si, jak moc mě ta angína zabíjí. Ten den jsme nešly do školy, nýbrž jsme se ve strategické kombinaci já, Ayuk, Punťa a Sáček sešly před jednou moc pěknou budovou na horňáku, abychom dokázaly nemožné... Jsme holt absolventi, a ta výstava se neposkládá sama, že jo.
V průběhu nám Sachi-chan předala informace o zdejší přerovské otaku komunitě, se kterou se jen tak mimochodem potkáme ve čtvrtek, a následovala debata o....brýlých!!


Ano, brýle, velké, černé, barevné, hipsterské!
Nejdokonalejší věc, která byla kdy vynalezena. Úžasný módní doplněk, který nám, slepejšům nejlepějším rozšiřuje obzory a naplňuje člověka pocit uspokojení a awesomnosti. Brýle, mocná to věc, k sehnání v jakékoliv barvě nekonečného spektra duhy s hrncem zlata na konci. Někdy levná, někdy drahá věc, která vás naplní až po okraj slastí. Brýle...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama