Animefest. Recenze hodná facepalmu.

11. května 2012 v 0:51 | Yuki |  Ložnice kapitána
Tak, a je to tady! Yuki překonává bohy lenosti a jde sepsat rádoby kvalitný a jakž takž poživatelný a zežvýkatelný feedback z akce, na kterou se všichni těšíme celý rok, a která nám uteče mrknutím oka. Sama se v tom ještě pořád tak trochu ztrácím, tak se to pokusím vzít hezky postupně, od začátku ke konci. Bude to značně dlouhé a vyčerpávající, ale jako správný kapitán jsem ochotna tuhle oběť postoupit. Tak, jdeme na to~



Pátek, 4. 5. 2012
Jaký to dlouhý den! Jako obvykle vstávám v 6 hodin a vcelku unavená, nenatěšená a naladěná příjemně jak bota se chtě nechtě vydávám na ono ďábelské místo, které jako jediné mě dělí od sladkého odreagování mezi svými nadrženými hetalistickými druhy - ano, škola, akčoliv se to zdá až nemožné, i takový vážený kapitán, jako je Yuki, musím v tento náramně významný den do školy. Jediná snad dobrá věc s tímto tématem související je plášť (hodný kapitána, yohoho!) od Fenry a jejího dítěte sesterského. Ano, TO dítě na něj 3 měsíce kašlalo a teď muselo být vzhůru téměř celou noc. A i tak to nestihlo, a protože jsem zlá, směju se jí.
Ve škole nic extra zvlášního, i když snad možná, člověk by čekal, že takové tříhodinové pobíhání po žebračce a (ne)úmyslné rozšlapávání šneků uteče poměrně rychle, ale ono ne. Další tři hodiny jsme se pomalu ale jistě měnili v kostku ledu u toku řeky Bečvy, snažíc se rozpoznat, co za socky to kurva plave v té zatracené kádince.
Po 5 minutovém sprintu na autobusové nádraží (přes celé město) se konečně dostáváme k samotnému začátku podstaty celého článku. Jakmile jsem doraila domů, zbývala mi snad ani ne půlhodina na to, abych si zabavila vše potřebné a v tu chvíli nebylo mým posláním nic jiného, než se plně soustředit a nic nezapomenout doma - už vůbec ne žádnou část cosplaye (díky bohu, že se tak nakonec stalo). Tohle mi tedy vyšlo lépe, než jsem sama doufala, a naše zpoždění ve finále nebylo zas tak kulervoucí. Sláva! Vyrážíme na Animefest! Teď už jen vyzvednout Ayuka ve městě a hlídat Matrix po celou cestu do Brna a zabránit tak případným katastrofám, které by ji mohly znepříjemnit.

16:58, nebo tak nějak, konečně dorážíme na Animefest. Vyšší moc nás vykopla z auta hned po cestě, takže jsme měly to štěstí a neztratily žádný čas, kterého už tak zbývalo zatraceně málo. Ukradly jsme z auta potřebné věci a vydaly se prozkoumat neznámé prostory, a to v cosplayi Kanady a Irska (Hetalisti na život a na smrt. Amen.). Na první pohled se mi to všechno zdálo docela chaotické, ale mé smysly si tomuto nevídanému uskupení budov, místností a schodů docela rychle přivykly. Mohutná atmosféra Animefestu na nás těžce dolehala ze všech stran a činilo mi problém nepřipadat si v houfu ostatních extravagantních masek jako trdlo. Rychle jsme s Ayukem oblezly všechny stánky v rotundě a vypadly zase na vzduch, aby nám - tedy hlavně mně - samým vedrem nepukla hlava.
To by tedy bylo. Jediné, co nám teď chybělo ke spokojenosti, byla naše milá a roztomilá partička hetalistických cosplayerů - zřejmě ta nejvíce těšitelná věc z celého víkendu. Na tu jsme narazily přibližně o hodinu později. Bylo to uvítání obrovské a epické - přeci jen jsme se s mnoha celý rok neviděly, s některými vůbec. Každopádně jsme byly rády, že jsme se ještě celé a nepoškozené našly.
Ačkoliv ještě pracuji na sepisování událostí z prvního dne, tento článek už začíná být poměrné zdlouhavý, a tak, aby nedošlo k dalším nepříjemnostem, to už raději vezmu hopem. Tudíž, další věc, která stojí za zmínku, je svatba. Ano, dva Arthurové a dva Alfredové podpantofláci se rozhodli uzavřít sňatek tímto slavnostním způsobem a my, nevinné oběti, jsme to musely trpět. Žertuji, bylo to dokonalé. A to včetně dortu od Anglie a přípitku šampáněm Hannah Montany.

Sobota, 5.5.2012
Yare yare~ je to tu. Druhý den Animefestu a já na sebe konečně beru cosplay mojí zatím nejoblíbenější a mnou nejuznávanější postavy z Hetalie - Španělska. Halloweenská verze, limitovaná edice. S naší oblíbenou grupou jsme se potkaly až později, a nutno podotknout, že zpoždění bylo na jejich straně, my na místě byly včas.
Už si přesně nepamatuju, jak, co a kdy přesně ten den probíhalo - nátlak otaku ze všech stran byl obrovský a měl ohromný vliv na dosud strategický pochod mých úchylných myšlenek, což vedlo k věčnému rozčarování a nepříčetnému a zároveň stydlivému chování po celý čas conu. Nutno poznamenat, že páska pevně a bolestivě uvázaná kolem mé hrudi, aby skryla věci, které by pravděpodobně kazily imidž mého cosplay coby chlapa, celé situaci opravdu moc nepomáhaly. Nicméně jsem to, jako každý jiný správný crossdresser mého pohlavý, musela vydržet. Nicméně zábava byla velká a alespoň tohle mi dovolila na chvíli nevnímat a dokonale se ponořit do hlubin otakismu, roleplaye a focení. Coby Spain a Belgie (Sam) jsme si za jeden pouhý den stihli vytvořit vskutku fascinující vztah a i já musím uznat, že takhle dvojice tvořila dokonalý pár. Stejně jako Splendid a Splendont v podání Konoe a Mari. Úžasná práce, a ne, že bych chtěla pomloucat jistou cosplayerskou skupinku, ale byly mnohem lepší. A tačka.
Ten den mi pár věcí zkazilo náladu. A to především - ach ano, jak já nesnáším, když se tyhle věci řeší - vztah Homestuckerů a Hetalistů. No dobře, dejme tomu, že si nějací chytří lidé v Americe vymysleli, že se tyto dvě skupiny hluboce nenávidí a nerespektují, ale prosímvás, máme my, hrdí češi, zapotřebí brát ty americký trdla vážně a jen z principu to pravidlo dodržovat? Já, jakožto Hetalista mám proti Homestucku plno výhrad a důvodů, proč by se měl zakázat. To ovšem zcela nesouvisí s důvodem, proč bych měla nenávidět Homestuckery. Jenže u těch je to zcela jiný. Samozřejmě jim do mozku nevidím, takže jestli se tohle dostane do rukou někomu z nich a nedejbože to bude pouhý výplod mojí fantazie, hluboce se mu omlouvám, ale já to tak prostě vidím. Ano, Homestuckerům nevadí Hetalie, jako taková, to jen nám, větší části Hetalistů se vyhýbají, shlíží na ně, a zkuste dát ty dvě skupiny dohromady. No prostě pecka. Co se stalo, kde je chyba?

Každopádně, tím den zdaleka nekončí. Yuki na sebe bere cosplay Spaina conquistadora, raduje se a snaží se všemi svými psychickými silamy držet ten plášť pohromadě. Abych řekla pravdu, docela se mi to i dařilo. Ale přesto byly moje nervy po několika bolestivých přednáškách a dlouhé a vyčerpávající cestě do KFC dost v hajzlu. Čítáme již několikátou chybu v Matrixu a já jsem donucela shodit si obvaz týrající má žebra, plíce, i záda. Lidi, to vám byla takový slast! Svoboda! Jsem volná, jsem v KFC s přáteli, a můžu si vychutnat čerstvý a šťavnatý Twister, stejně jako zbytek nádherného dne!
Tento den se jen tak mimochodem konala další svatba- Španělska a Portuglaska. Nikdo, kromě mně a Ayuka, o ní záměrně nevěděl. A taky, že měla efekt! Ať žije Španělské království!

Neděle, 6.5.2012
Tak jo, jsem tak unavená, nemocí zmožená a šíleně hladová, že záměrně vynechávám podstatné části Animefestu a hlasitým ťukáním do klávesnice se snažím tento článěk co nejrychleji ukončit.
V neděli na sobě mám opět conquistadora, a Ayuk...chibi!Irsko, jinak taky Robin Hood, prostě taková úžasně roztomilá zelená věc. Tento den se mi, bůh ví proč, zdál ze všech nejefektivnější, a to hlavně díky naším ďábelským aktivitám, organizovaným převážně Šumachrem, borkou jednou Germanofilní. Náš šiškový útok na revolucionáře, kteří se snažili poklidně a nerušeně trollit s foťákem, je prostě nezapomenutelný! Stejně tak jako přednáška Kalisto, která nám umožnila objevit námi již objevené a zkouknout námi již zkouknuté. I tak to bylo super! Nehledě na to, že jsem potkala další, a kromě mě jediné Španělsko v okolí.

Všechno to bohužel skončilo strašně rychle, a nám teď nezbývá, než čekat další dlouhý rok, než si zas bude moct užít něco tak epického. Omlouvám se za HODNĚ zkrácený konec, ale já mám opravdu hlad. Hasta-la-vista baby. Já se vrátím!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama